Odložit telefon, zahrát si šipkovanou nebo si opéct špekáček na ohništi. To a mnohem více čeká děti na táboře

Jan Škárka (32) pracuje jako technolog, ale svůj volný čas a dovolenou vyjíždí na tábory, jako hlavní vedoucí nebo příležitostně jako zdravotník ve spolku Kulíšek Žďár nad Sázavou. Mezi jeho zájmy patří v prvé řadě jeho rodina. Jeho žena je předsedkyní spolku Kulíšek, a tak jezdí na tábory společně. Rád také sportuje, věnuje se turistice a v přírodě je jako doma, takže není divu, že ho to táhne i k aktivitám jako jsou tábory.

Jak jste se k roli vedoucího dostal, co nebo kdo vás k tomu přivedl? Jak dlouho se této činnosti věnujete?

Jezdil jsem už jako dítě a později jako instruktor jsem odjezdil s DDM Žďár nad Sázavou několik táborů. Dalo by se říct, že mě k tomu přivedla společně touha zažívat znova letní táborová dobrodružství a dlouholetá funkce vedoucího mládeže u mladých hasičů, takže hned na první nabídku jet jako vedoucí na tábor jsem kývnul a funguji dodnes a doufám, že ještě dlouho budu. Bude tomu už pěkných osm let, od doby co jsem se seznámil i s mojí ženou. 

Přináší vám tato zkušenost něco do soukromého života?

Samozřejmě, že ano. Prošel jsem za tu dobu spoustou školení, kdy můžu fungovat jako hlavní vedoucí, zdravotník  nebo vázat nízké lanové aktivity, což znamená, že dětem vážeme překážky z lan na stromech a to je extrémně baví. Loni jsme jim třeba navázali i 30 metrovou lanovku. Že bych něco praktikoval neustále v životě, se ale říct nedá.

Jaký je váš nejvtipnější zážitek z tábora, ba naopak který by, jste si už raději nepřipomínal?

Musím přiznat, že vtipných zážitků každoročně přibývá a všechny si pamatovat ani nejde, ale nejkrásnější je asi ta bezprostřednost dětí. Vypíchnul bych ale asi ty dětské kouzelné výrazy, když před nimi sehrajeme scénku v kostýmech a děti vtáhneme do děje. Jako nejhorší jsou zranění, kterých naštěstí bylo zatím jenom pár, a nebyly nijak dramatické, ale bohužel jsme se za tu kupu let potkali i se zlomeninou.

Hlídání dětí je starost i radost, byl jste při nějaké nehodě, co se na táboře stala?

Většina lidí si to představuje, jak si užíváme letní dovolenou, ale nikdo si už nedokáže představit, jaké to je mít pod kontrolou dvacet čtyři hodin denně čtyřicet dětí. Každý rok se ošetřuje nějaké to odřené koleno, škrábnutá ruka a podobně, ale na to máme nejlepšího zdravotníka v okolí, takže já spíše vypomáhám při tahání klíšťat, to mi jde.

Na co byste nalákal dnešní rodiče, kteří váhají, zda dát děti na tábor. Nebo co děti by nalákalo, aby samy chtěly jet a ne jen na přání rodičů? Proč by měly děti vyrazit vůbec na tábor?

Spousta dětí dnešní doby nemají třeba ani ponětí, jak se opéká špekáček na klacku. My se snažíme je naučit i poskládat ohniště a rozdělat oheň křesadlem. Není to jenom o tom do davu hodit balon a nechat si je hrát, naše celotáborové hry jsou dějové a každý den se v rámci programu v něčem zdokonalí nebo se proběhnou na čerstvém vzduchu po lese. Musím říct, že 2/3 dětí s námi jezdí opakovaně a další ročník se přihlásí třeba i jejich kamarádi, takže to je asi taková naše nejlepší reklama, když se ještě nezveřejní ani leták a už máme skoro naplněnou kapacitu.

Když děti mají obavu z odloučení rodičů a brečí vám na táboře, jak pracujete s těmito dětmi?

Každé dítě, když má zbytečně volný čas, začne se mu stýskat, proto skládáme program tak, aby se stále něco dělo, hlavně celotáborová hra. Ve volných chvílích si s dětmi zahrajeme deskové hry, nebo jen tak kopneme do balonu. Na téměř všechny děti funguje, když se jim zasteskne, tak si s nimi sednout ke stolu a napsat dopis domů.

Je vidět u dětí rozdíl když u sebe nemohou mít telefony, tablety, počítač? V dnešní době jsou děti hodně závislí na technice, jak toto snášejí a mají případně prostor k manipulaci s telefonem, pokud tedy nejsou na tematickém táboře ohledně techniky, kde se tomu nejspíše přímo věnují?

Je to poznat asi první den, ta panika v očích, když nastupují do autobusu a ví, že telefon je doma. Každý rok je to stejné, ale od druhého dne si vůbec nemají čas ani vzpomenout na „nějaký“ mobil. Je ale hezké, že (a nejvíce to dělají kluci) si dokáží sednout ke stolu v jídelně a povídají si o hrách, které hrají a říkají si různé tipy.

Jsme v době, kdy se vše zdražuje. Setkal jste se s tím, že rodiče řeší cenu táboru?  

Musím říct, že co se týče našich táborů, tak se nám spíše děje, že chodí dotazy na naši cenu, že je nízká, jestli je to finální cena. Je to ale tím, že celá naše parta jezdí v rámci svých dovolených, bez nároků na odměnu a proto náš tábor je čistě jenom rozpočítaný na pronájem základny, stravu a materiální vybavení k celotáborovce. Bohužel se ale nedokážeme vyhnout postupnému zdražování, protože cena za potraviny roste každým rokem.

Děkuji za rozhovor