V obecně prospěšné společnosti Mezi námi podporujeme pravidelná setkávání lidí všech generací. Chceme, aby se lidé poznávali, měli k sobě vzájemnou úctu a společně objevovali nové. Našemu týmu se společně podařilo dosáhnout ve spolupráci s pedagogy, aktivizačními pracovníky a dalšími podporovateli propracovaný systém mezigeneračních setkávání v hlavních pěti programech.
V programu Povídej dochází děti z mateřských nebo základních škol do zařízení pro seniory a společně tvoří, zpívají a tráví čas. Účelem je navázání užších vazeb a snazší možnosti vzniku případných nových přátelství. Jsou ale mezi námi i senioři, kteří bydlí v domácnostech a ve svém volném čase chtějí dělat něco, co má smysl, co jim zlepší den a vykouzlí úsměv i dětem, které pravidelně navštíví. Proto máme i program Přečti. V programu Přečti naše pohádkové čtecí babičky a dědečkové čtou dětem pohádky v mateřských školách. Vždy se snažíme vybrat školku, která je pro seniora blízká, ať již vzdáleností nebo srdcem. Program, který běží od září 2015, se setkal s velkým ohlasem jak ze strany mateřských škol, tak i seniorů. Nejvíce čtecích babiček a dědečků, kteří chodí pravidelně dětem číst, je v Praze, ale postupně se jejich řady rozšiřují i v dalších regionech České republiky. V Třebíči byl tento program ještě letos v březnu takřka neznámý, ale mezigeneračně to tu opravdu žije, proto to byla jen otázka času. V současné době zde máme
jednoho čtecího dědečka a tři čtecí babičky, z nichž dvě se chystají začít číst po prázdninách.
Aby se vzájemně poznali, nasbírali zkušenosti a mohli se podělit o své zážitky, proběhlo vůbec první setkání čtecích babiček a dědečků v Třebíči, a to v úterý 19. 7. 2022 odpoledne v Komunitním centru Moravia. Po úvodním slovu, seznámení a kávě došlo na hlavní otázku, proč právě čtení dětem.
„Přišel jsem do práce a na nástěnce visel váš plakát. Ani vteřinu jsem nepřemýšlel a okamžitě zvedl telefon. Děti neuvěřitelně nabíjí, jsou upřímné, když se jim líbíte, řeknou vám to, když ne, dají to ihned najevo. Vnuka mám daleko, už je mu patnáct let a moc jsem si to jeho dětství neužil. Možná si něco kompenzuji, ale chci využít toho, že to můžu zkusit znovu a předat dětem něco do života,“ říká pan Mejzlík, který je pohádkovým dědečkem v Mateřské škole Bartuškova. „Naprosto s vámi souhlasím.“ říká paní Koutková ze Základní a Mateřské školy Na Kopcích. „Mám pocit užitečnosti. Už nemůžu nikomu pomáhat, do zaměstnání nechodím, tohle je cesta. Jako holka jsem chtěla být učitelkou v mateřské škole, ale moje hudební nadání a šikovnost na tělocvik nebyly tím, co si u talentových zkoušek představovali. Vykompenzovala jsem si to vedením třeba pionýrů, ale tím, co dělám teď, jsem si splnila sen, jsem s dětmi v mateřské škole a učím je hlavní myšlenku pohádek, že dobro zvítězí nad
zlem.“ „Důchod je to, když si můžu vybrat to, s kým se budu bavit a co budu dělat.“ dodává
s úsměvem paní Nečasová, čtecí babička Spolku Makovička a pedagožka. „Čtení pro děti
vidím jako určitý druh seberealizace. Je potřeba zaměstnat tělo i mysl, pokud to člověku jeho
zdravotní stav dovolí. Kdo si hraje, nezlobí! Babička je krásná funkce, užívám si každou větu,
když mě takto vnoučata osloví.“ dodává. „Jednoho dne za mnou přišla dcera a nabídla mi,
jestli nechci chodit číst dětem do školky pohádky. Znělo to zajímavě, tak jsem se rozhodla, že
to zkusím a kontaktovala vaši organizaci. Vím s určitostí, že děti potřebují kontakt s lidmi jiné
generace, aby se k nim naučili chovat. Je to velmi přínosné a vidím v tom smysl. Proto se na
čtení velmi těším a jsem zvědavá, co já dětem a děti mně přinesou.“ uzavírá diskuzi paní
Petlachová, čtecí babička v Mateřské škole Benešova.
Do mateřské školy chodí babičky a dědečkové číst pravidelně jednou týdně a právě díky pravidelnosti se zde otevírá prostor pro vznik mezigeneračních vazeb, dialogu a přátelství. Pro děti se čtení stává neodmyslitelnou součástí běžného týdne. Při poslechu rozvíjí svou fantazii a cit pro jazyk. Mohou vstřebávat od seniorů klid, rozvahu a přiblížit se starší generaci. Senioři na oplátku čerpají energii z radosti, upřímnosti a vitality těch nejmenších. Bylo skvělé sedět mezi nimi a uvědomit si, že to dělají zadarmo, jen pro potěšení sebe i ostatních. Vyzařoval z nich neuvěřitelný klid a zároveň velká energie, kterou jsem absolutně nabitá odcházela ze setkání domů. Spojuje nás touha dělat svět lepší a radostnější. Je radost tuhle myšlenku dál předávat, protože když se setkávají generace, dějí se zázraky.
Jitka Nevrzalová – koordinátorka programu Povídej a Přečti Regiony, Mezi námi, o.p.s.
šéfredaktor