Třiďte, ale nesoutěžte, kdo nasbírá víc

V minulém roce se nám podařilo rozvířit diskusi mezi učiteli, když jsme se pokusili s kolegou Honzou Činčerou z Masarykovy univerzity vysvětlit, že soutěže ve sběru papíru jsou kontraproduktivní. Článek se z Bedrníku dostal na Ekolist, za nedlouho chtěl tuto skutečnost objasnit redaktor Českého rozhlasu Plus a s našimi závěry „nečekaně“ nesouhlasil odborný časopis Papír a celulóza.

Proč sběrové soutěže nejsou ekologickou výchovou

Pokud chceme v dětech vypěstovat návyk pro třídění jakékoliv komodity, musíme jim objasnit proč je třeba třídit, dát jim možnost třídit (potřebujeme odpadové koše) a společně pak koše vynášet do nejbližšího kontejneru. Tato praxe bude pravděpodobně trvat desítky let, tak proč si ji neosvojit. Když jde o jednorázovou soutěž, bez rutijního samozřejmého třídění, návyk se nevytváří.

Ještě důležitější je v dětech pěstovat přesvědčení, že je potřeba produkovat co nejméně odpadu. No a najednou tu máme soutěž, kdy vyhrává ten, kdo ho vyprodukuje nejvíc. Zdá se vám to postavené na hlavu? Nám jo.

Proč s námi odpadové firmy nesouhlasí

Být firmou, která je živa odpadem, také bych motivoval školy k soutěžení. Budu mít pěkně vytříděný papír nebo PET lahve, budu toho mít hodně a odpad bude čistější než výsledek třídicích linek. Ale úkolem škol a školek není sbírat odpad, ale naučit děti odpad nedělat, minimalizovat a to co zbude, to nakonec správně vytřídit.

Když se soutěží

Když přistoupíte s dětmi na soutěž v třídění papíru, těžko je budete přesvědčovat, aby nechtěli letáky ve schránkách. Vždyť toho pak budou mít polovinu toho, co konkurenční třída. Když budete sbírat hliník, děti si budou bez skrupulí kupovat plechovky s Colou, když se zaměříte na víčka, určitě je to nebude motivovat k tomu, aby si doma dali jen vodu se sirupem nebo čaj.

Když se soutěží ve sběru papíru, nejde často jen o to, kdo toho doma vyprodukuje víc, soutěží mezi sebou prakticky kanceláře rodičů. Ve školkách to pak platí stoprocentně.

Navíc je to naprosto nerovná soutěž, nejde o sílu, hbitost či vědomosti dítěte, ale o to najít co nejméně ekologicky šetrnou domácnost. Ta pak vyhrává.

Co na místo soutěže

Byli bychom špatní rádci, kdybychom jen kritizovali a nenabídli alternativu. Zkuste nejrůznější zero-waste úkoly. V rámci jednoho týdne s dětmi shromažďujete veškerý plastový odpad, který pak zvážíte a zkusíte vybrat ten, co nepotřebujete. Vyrobte si pytlíky na ovoce, abyste nemuseli potraviny dávat do sáčků. Vyhlaste týden bez odpadů mezi rodiči a motivujte celé rodiny k šetrnějším nákupům. Dárky na Vánoce zabalte dětem do starých novin…

Na závěr

Třídění odpadu je dnes jakási mantra ekologické výchovy. I dospělí lidé jsou přesvědčení, že když třídí, dělají pro tuto planetu dost. Ale není to tak. Tříděním jen trochu zmenšujeme své negativní dopady na životní prostředí. Je to takový náš soukromý greenwashing. Pokud se tedy bavíme o odpadech, měli bychom mířit k jejich minimalizaci či dokonce úplné bezodpadovosti.

Martin Kříž – Chaloupky o.p.s.