Advent a celá vánoční doba je plná tradic, pověr a zvyklostí. Některé známe dodnes, například lití olova. Co dalšího ještě dělali naši předkové na Štědrý den, se dočtete v tomto článku.
Obecně se v době Vánoc více přilepšovalo zvířatům, která dostávala kousky těsta s různými bylinami, nebo zkrátka něco navíc. Říkalo se, že na Štědrý den mluví zvířata lidskou řečí a stěžují si, pokud s nimi bylo špatně zacházeno. Podstrojováním na štědrý den si tedy lidé svá zvířata udobřovali. Při štedrovečerní večeři hospodyně odebrala z každého jídla lžíci pro každé zvíře ve stavení. Psovi a kohoutovi se prý také dával česnek, aby byli zlí na cizí lidi a chránili obydlí.
Na štědrovečerní stůl se chystal jeden talíř navíc, pro náhodného hosta. Pod talíře se dávaly mince nebo šupiny z kapra, na zajištění peněz a štěstí.
Po večeři se přešlo k mnoha “věštícím” tradicím, zaměřeným především na budoucnost. Nejznámější bylo nejspíš lití olova. Olovo se roztajilo na lžíci nad svíčkou, a pak se nalilo do nádoby se studenou vodou. Podle tvaru se hádalo například povolání a vzhled ženicha a spousta dalších věcí. Dívky házely přes rameno střevícem, a pokud špička směřovala ke dveřím, znamenalo to, že se v příštím roce vdají. Pokud byly mladé slečny opravdu zvědavé, mohly jít ještě ven zatřást bezem. Při třesení měly odříkat: “Třesu třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes.” Odkud zaštěkal první pes, tím směrem se měla dívka vdát.
Hospodář měl jednou rukou rozlousknout ořech. Podle toho, jak vypadalo jádro, pak měla vypadat jeho budoucnost. Zdravé jádro symbolizovalo pevné zdraví, seschlé jádro naopak, že hospodář bude v příštím roce o zdraví bojovat. Všichni členové rodiny ještě rozkrajovali jablka. Tato typická tradice se také dochovala dodnes a leckdo ji dodržuje. Pokud jaderník tvoří pravidelnou hvězdu, znamená to štěstí, pokud je jaderník nepravidelný nebo červivý, symbolizuje to problémy v následujícím roce.
Po večeři se také pouštěly lodičky ze skořápek vlašských ořechů a zbytků vánočních svíček. Význam byl dvojí. Ten, jehož lodička doplula nejdál, se měl v příštím roce vzdálit od domova, zatímco ten, jehož lodička se moc nepohnula, měl příští rok zůstat doma. Jiný význam byl, že nejdelší a šťastný život bude mít ten člověk, kterému vydrží svíčka nejdéle hořet a nepotopí se.
Znali jste některé ze staročeských tradic? A dodržujete je doma?
Zdroje:
https://www.dumazahrada.cz/bydleni/zajimavosti/21303-vanocni-zvyky/
https://www.braunoviny.cz/staroceske-vanoce-a-zvyky
redaktorka