Znáte to rčení, že Češi mají zlaté ručičky? Zálibu v různém kutění a „bastlení“ máme nejspíš v krvi, což dokazují nejen naše chaty a chalupy, ale mimo jiné i festival Maker Faire. Jeho třetí ročník se letos kvůli koronaviru přesunul z pražského Výstaviště do online prostoru. Díky tomu si teď může zakutit každý, kdykoliv se mu to hodí, vysvětluje ředitel festivalu Jan Kužník.
Proč se vlastně festival jmenuje Maker Faire, a kdo to jsou ti „makeři“?
Makeři jsou lidé z celého světa, kteří rádi něco vyrábějí a kutí, a zpočátku se sdružovali kolem amerického časopisu Make. Velký rozmach makerského hnutí je spojen s nástupem 3D tisku. A v tuhle chvíli se v makerském hnutí objevila výrazná česká stopa, protože české 3D tiskárny jsou v USA naprostým fenoménem. Lidé si na nich tisknou různé náhradní díly, vylepšení a designové věci, které by se jinak nedaly udělat. Další skupina makerů jsou v podstatě klasičtí kutilové, kteří pájejí, svařují, pracují s kůží nebo sklem, ale propojují to nějak s moderními technologiemi a vytvářejí i velmi netradiční věci. Jiní makeři programují, staví roboty, navrhují a vyrábějí elektronické šperky a podobně.
Klasické kutění ve spojení s moderními technologiemi? Jak to může vypadat?
Takové typické kutění je třeba vidět u člověka, který vyrábí funkční parní stroje ze skla. Zdá se, že to vůbec nejde dohromady, protože sklo je velmi křehký materiál a tento typ strojů se většinou dělá z kovu. Tak to je příklad kutění v té nejčistší formě. Nebo si představte kluka, který ve dvanácti letech zahořel láskou k létání a doma v garáži si vyrobil letecký simulátor boeingu. Začínal se dřevem, pak si na 3D tiskárně nějaké díly vytiskl, něco nakoupil, něco naprogramoval, a po třinácti letech má doma v principu stejný simulátor, na jakém se učí piloti.
redaktorka