Koronavirus uzavřel školy i školky a velmi tak proměnil životy dětí. Mnohé se ocitly v sociální izolaci a na dlouhé týdny ztratily kontakt se svými vrstevníky. Co to udělalo s jejich vývojem? „Děti se formou hry a prostřednictvím kamarádství učí, jak s druhým vycházet, jak se pohádat, jak si vyjasnit věci. Tohle když se dítě na několik měsíců učit přestane, patrně se to nějak projeví,“ říká psycholožka Pavla Koucká.
Jak se teď mají děti, které jsou už přes dva měsíce doma?
Jsou děti, které se mají velmi hezky, běhají po zahradě, chodí na výlety, mají kolem sebe své sourozence, nebo jim rodiče dovolí i kontakt s kamarády. Venku bylo hezky a ony mohly být venku víc, než kdyby chodily do školy, to si určitě užívají. Bohužel si myslím, že takových dětí není zas tak moc. Některé se naopak mají velmi špatně, protože třeba mají rodiče, kteří se opravdu bojí a nechtějí je pouštět ven. Pokud je takové dítě navíc jedináček zavřený v panelákovém bytě a jeho jediným povyražením jsou školní úkoly, tak to je smutné a je mi těchto dětí líto.
Co jim chybí nejvíc?
Hodně se teď řeší, kdy a jak se otevřou školy, ale já myslím, že pro děti – zvlášť na prvním stupni – je mnohem důležitější než znalosti, které ve škole získávají, jejich osobnostní rozvoj. Ten je i za normálních okolností leckdy zanedbávaný a teď utrpí ještě víc, protože vztahy s kamarády jsou jeho zásadní součástí. Děti si potřebují budovat přátelství, potřebují si hrát. Většina dětí má nejvíc kamarádů právě mezi spolužáky anebo z kroužků, bohužel se moc nekamarádí se sousedy, kde je šance, že by se i teď mohli vídat, přece jen větší.
Dá se popsat, co přesně se s dítětem děje, když zůstane doma bez kontaktů?
Některé děti jsou primárně smutné, zamlklé, nemluví, jiné jdou z frustrace do hněvu, jsou vznětlivé, obviňují rodiče, nebo se projevují agresivně. Varovné může být, když se dítě stáhne k elektronice a k počítačovým hrám, k brouzdání po YouTube, TikToku a dalších sociálních sítích. To se netýká jen koronavirové doby, ale teď se to možná vyhrocuje – dítě, kterému není dobře a potřebuje uniknout z reality, často utíká do reality virtuální. Když leží od rána do večera na posteli s mobilem nebo tabletem, je potřeba to nějak korigovat a ptát se, o co jde. Jinak to může mít důsledky, které nejsou hned vidět. Děti se formou hry a prostřednictvím kamarádství učí, jak s druhým vycházet, jak se pohádat, jak si vyjasnit věci. Tohle když se dítě na několik měsíců učit přestane, patrně se to nějak projeví.
Opravdu už měsíc nebo dva udělají změnu ve vývoji?
Experimentálně to samozřejmě nikdy nikdo neověřoval, takovou situaci jsme tu ještě neměli. Jistě to bude hodně individuální. Záleží také na délce toho přerušení. Nejdřív se děti na kamarády strašně těší a kdyby měly možnost se s nimi vidět, většina by k nim nadšeně běžela. To vydrží pár týdnů, možná měsíc, ale když to trvá déle, u většiny dětí se objeví rozpaky a ostych. Musíme si uvědomit, že měsíc v životě malého dítěte je něco úplně jiného než měsíc v životě dospělého.
Do jaké míry dokáží dětská kamarádství udržet telefonáty nebo videohovory s kamarády?
Telefon dokáže přemostit vzdálenost na nějakou dobu, ale děti potřebují přímý kontakt, potřebují si hrát, reagovat na sebe, nejenom zrakem a sluchem, ale i fyzicky – přes hračky, i mezi sebou. Potřebují se také hravě prát, honit se, schovávat se, a to přes Skype nepřenesete.
To zní, jako že kdo má sourozence, tak má vyhráno.
Určitě je na tom výrazně lépe. Ona ta situace samozřejmě bude mít i pozitivní důsledky, spoustě rodin prospívá, že jsou víc spolu, děti si užívají, že jsou oba rodiče doma, mají víc času na hraní a může to stmelit sourozenecké vztahy. Obecně platí, že tam, kde je to dobré, tak to bude ještě lepší. Ale tam, kde se ti lidé nesnášejí, tak když je zavřete na malý prostor bez možnosti úniku, tak se to samozřejmě může vyhrotit v negativním smyslu – a teď nemyslím jen sourozence, ale i jejich rodiče.
Celý článek najdete na: https://www.rodicevitani.cz/koronavirus/navrat-do-skoly-s-jinymi-spoluzaky-a-jinou-pani-ucitelkou-muze-byt-pro-deti-spis-frustrace-rika-psycholozka-dejte-detem-co-nejvic-informaci/
redaktorka