Každý materiál se dá přeměnit v originální kousek i takový malý umělý bazének

Alice Trojanová si plní svůj sen ve své modistické dílně. Má ráda hudbu, výtvarné umění, architekturu, cestování po městech i v přírodě. „Dědictví po babičce, nebylo jen vybavení dílny, materiál a dřevěné formy na klobouky, ale také touha a potřeba něco tvořit, vymýšlet a dávat materiálu život,“ vypráví zasněně.

Jste ve své tvorbě samouk, nebo jste se módnímu odvětví učila?

Jsem trochu samouk, ale mám za sebou i pár modistických kurzů v Praze a rok jsem dojížděla do Uherského Hradiště na učební obor Výrobce pokrývek hlav. Mám k textilní tvorbě blízko, studovala jsem Střední průmyslovou školu textilní v Brně, obor Návrhářství a modelářství oděvů. Poté jsem studovala Pedagogickou fakultu Masarykova univerzita, obor Výtvarnou výchovu a Vizuální tvorbu.

Jak dlouho už se věnujete tvorbě ve své modistické dílně? Kdy jste se dostala k řemeslu? Je to vaše hlavní náplň práce?

Kloboukům se věnuji asi dvanáct let. Začala jsem se o modistickou tvorbu zajímat na mateřské dovolené. Je to spíše můj koníček. Hlavním povoláním jsem pedagog Výtvarného oboru na Základní umělecké škole ve Velkém Meziříčí.

Zmiňujete, že pracujete jako pedagog na umělecké škole, zajímá vaše tvorba studenty, chtějí si vyzkoušet vaši práci modistky?

V rámci výuky jsme zatím klobouky neřešili. Ale často zařazuji textilní tvorbu a třeba i šití na stroji. Žáci o mé kloboučnické práci ví a myslím, že i toto může být inspirující, když vidí, že se jim výtvarné schopnosti mohou někdy hodit. 

Kde se nachází vaše dílna či ateliér?

Nemám žádný obchod, tvořím doma ve své malé dílně. Klobouky prodávám přes e-shop nebo na akcích typu Design Market a podobně. K zákazníkovi mohu přijet, můžeme si dát sraz v kavárně, nebo se zastaví přímo u mě doma či v krejčovství ve městě Velkém Meziříčí.

Zaměřujete se pouze na klobouky či barety? Dá se toto řemeslo nazývat kloboučnictví?

Tvořím vlastní kolekce plstěných klobouků a letních sisalových klobouků, dále fascinátory, což jsou malé společenské kloboučky a barety či čelenky. Modistka by měla tvořit klobouky a fascinátory pro ženy. Kloboučník pro muže. Tak jako kdysi krejčí a švadlena.

Co je zapotřebí k výrobě k takovému originálnímu kousku?

Používám kvalitní plst z králičí srsti nebo z vlny, vše českého původu. Další materiály jsou sisalová síť, stuhy, dráty, silon, textilní metráž a modistické doplňky jako krinolíny, dutinky, peří  a květiny. Přízdoby nakupuji v Anglii, kde je velká klobouková tradice. K práci potřebuji dřevěné formy, žehličku a šicí stroj.

Zúčastňujete se nějakých školení ohledně novinek, srazů, módních přehlídek pro sebevzdělávání? Kde berete inspiraci na své výtvory?

Už jsem delší dobu nebyla na žádném kurzu. Spíše se inspiruji novými materiály, formami, látkami, ale také mě inspirují květiny, listy, barvy. Inspirace mám dost.

Kdo vyhledává v dnešní době módní doplněk v podobě klobouku, jaké jsou vaši zákazníci a co například požadují nejčastěji?

Většinou jsou to ženy, které potřebují doplněk na nějakou příležitost, fascinátor k šatům nebo kostýmku. Ale také normální holky, které chtějí mít kvalitní klobouk.

Na jaké nejzajímavější zakázce jste pracovala ba naopak, zda je něco, s čím jste souhlasila a dělala nakonec s odporem?

Moje nejzajímavější zakázka byla klobouček s malým plastovým bazénem. Nebo také výroba klobouku podle zadání zákaznice, které se zjevil klobouk ve snu.

Stalo se vám někdy nějaké horší zranění při tvorbě?

Kromě píchnutí o špendlík ne.

Máte nějaký sen, co chcete jednou ve svém řemeslu zkusit udělat, ale stále to odkládáte?

Chtěla bych vytvořit výtvarnou kolekci klobouků, spíše na přehlídku, kde bych mohla popustit fantazii.

Jaký materiál jste si za tu dobu oblíbila vy či zákazníci? Jaký nejdražší materiál jste ke své tvorbě použila?

Ráda tvořím ze sisalové sítě Sinamay, je to rostlinné textilní vlákno a má dobré vlastnosti ke tvarování. Nejdražší je samozřejmě plst z králičí a zaječí srsti, nebo hedvábí.

Můžeme vaši práci vidět někde na veřejnosti v kraji Vysočina? Nebo kde se dají vaše kousky zakoupit?

Jednou za rok otevírám svůj ateliér při akci Den otevřených ateliérů na Vysočině, klobouky mám vystavené třeba v kavárnách nebo teď v krejčovství ve Velkém Meziříčí, které má v plánu udělat opět módní přehlídku. Jinak mám webové stránky a prezentuji se i na sociálních sítích. Klobouky prodávám třeba i přes webový portál Fler.

Kolik vás pracuje v dílně? Učí se od Vás někdo další tomuto uměleckému řemeslu nebo nabízíte například kurzy?

Pracuji sama. Zatím se nikdo nenašel a ani jsem nikoho popravdě nehledala. Je to práce, co si vyžaduje hodně času. Vyrobit klobouk je na několik dní práce. Namáčí se, napařuje a schne, to vše chce svůj čas. Proto ani nenabízím žádné tvořivé dílny pro děti či dospělé a na individuální kurzy nemám také vůbec čas. 

Co byste vzkázala mladé generaci, kterou láká toto netradičně řemeslo?

Je to krásné řemeslo, které už dnes není tak rozšířené. Doporučuji nějakou rekvalifikaci, kurz či školu, třeba i v zahraničí. Nebát se, tvůrčí činnost je náročná, ale pokud dítě nebo dospělí jde krůček po krůčku a má chuť se učit, trpělivost a píli, je to dobrý start k jakémukoliv řemeslu.

Děkuji za rozhovor.

Více najdete na https://alicetrojanova.wixsite.com/website