Práce táborové vedoucí – nové dovednosti, přátelství a doživotní zážitky

Doba, kdy se naše myšlenky upínají k výběru letního tábora, je opět tady. Letní tábory jsou pro děti často jednou z prvních velkých zkoušek jejich samostatnosti. Získají zde během svého pobytu nespočet zkušeností a mnoho nových kamarádů. Klíčovými osobami jsou táboroví vedoucí, kteří s vypětím všech jejich sil pečují o blaho všech účastníků tábora od těch nejmenších až po ty náctileté. O své zkušenosti s práci táborové vedoucí se s námi podělila teprve šestnáctiletá táborová vedoucí Tereza Procházková.

Jak si se k vedení táborů dostala? 

Na tábor jsem nejdříve šest let jezdila jako účastník. Z místa, kam mě původně poslali rodiče, se stalo něco jako můj druhý domov. S radostí jsem tedy řekla ano, když za mnou ostatní táboroví vedoucí přišli a zeptali se mě, zda jim s chodem táboru nechci pomáhat. 

Proč to vlastně děláš? Co tě motivuje obětovat svůj volný čas práci pro druhé?

Hlavním důvodem je určitě to, že mě to hodně baví, je super mít možnost pomoci lidem, kteří tolik let dělali radost mně. Člověk každý rok pozná nové lidi, kteří ho inspirují zase trochu jiným směrem, ale po roce se setkává i se známými tvářemi. Je to příjemný balanc, který člověka u táborů drží.

Naučila ses díky práci  táborové vedoucí něco praktického do života?

Naučila jsem se spoustu úžasných věcí, spousta z nich se mi hodí už teď, například jsem si rozšířila obzory v oblasti bezpečnosti či jsem během let zapracovala na své trpělivosti a obecně péče o děti. Několikrát jsem například hodiny četla dětem pohádky, to je určitě super zkušenost, která se do budoucna, až budu mít vlastní děti, bude hodit. 

Jaké jsou největší neduhy, se kterými se musíš jako táborová vedoucí potýkat? 

Především na člověka občas doléhá psychika a časový management. Občas mě mrzí ty začátky, když vidím nové děti, které na táboře nikoho neznají a nemají si s kým povídat, to naštěstí během dnů opadá. Obecně umí být souhrou mnoha takovýchto maličkostí práce táborového vedoucího psychicky docela náročná. Vymýšlení a zařizování věcí okolo táborů též trvají spoustu času. Dotýká se to i mě, a to kvůli škole nejsem do mnoha aspektů organizace tak intenzivně zapojena jako jiní. Spousta mých kolegů na táborech pracuje klidně půl roku dopředu.

Jak během tábora pečuješ o svoji duševní pohodu?

Říkám si, že si to sem ty děti přijeli úžit a chci jim dopřát ty stejné super zážitky, jako jsem měla já. Obecně mývám na táborech super náladu a s vyhořením se moc nepotýkám. Vždy poslouchám letní hudbu a obecně se naladím do takové boží letní nálady. Když už náhodou začnete padat do pochmurnějších nálad, tak vás z toho hned vytáhnou nějaké super příhody. Ať už je to sedění u táboráku či to, že jdete s jedním z malých účastníků tábora společně hledat Pokémony.

Jaký přístup je podle tebe pro práci s mládeží potřeba?

Funguje s dětmi jednat upřímně a na rovinu, když dělají něco, co se vám nelíbí, tak jim to mnohdy stačí slušně a otevřeně říct. Dalo by se skoro až říct, že při jednání s dětmi je někdy nejlepší se k nim chovat jako k dospělým. Obecně musíte mít děti rádi a mít k nim příjemný vztah. Mně se vždy hrozně především u menší dětí líbí, s jakým zápalem se dokážou do táborového příběhu a světa ponořit. 

Jaký je rozdíl v práci s mladšími a staršími dětmi?

Hlavní rozdíl je v tom, co u mladších a starších dětí můžete brát jako samozřejmost. U starších dětí je mnohem větší dávka samostatnosti, zatímco u těch mladších musíte hlídat skutečně všechno. U menších dětí si prostě musíte zvyknout na to, že se na vše budete ptát mnohokrát. Uvedu jeden úsměvný příklad za všechny. Při večerní hygieně mě jeden chlapeček stokrát ujišťoval, že sebou šampón má a samozřejmě, že když přišel o umývárny, tak zjistil, že jeho šampón stále spokojeně odpočívá v chatce.

Jak předcházíš krizovým situacím a úrazům během tábora a jak se s nimi případně vypořádáváš?

Děláme, co se dá, hlídáme děti na každém kroku. Hlídáme pevnou a bezpečnou obuv, pitný režim, pokrývku hlavy, ale všem úrazům se nikdy předejít nedá. Svým způsobem to vlastně k táborům patří. Když už se něco stane, tak to většinou není nic vážného, ale nic nepodceňujeme, děti se snažíme především uklidnit a co nejrychleji dostat na ošetřovnu.  

Jakým způsobem bys zkusila přesvědčit rodiče, kteří mají z nějakého důvodu strach poslat své dítě na tábor?

Neustále dáváme fotky na sociální sítě, kde se rodiče mohou podívat, co jejich ratolesti zrovna podnikali. Zároveň na nás dostanou rodiče telefonní kontakt a v případě obav se na nás mohou kdykoliv obrátit. Pokud přemýšlíte, zda vaše dítě zvládne být delší dobu bez rodičů, tak je určitě super zkusit třeba na přespání u babičky, jak reaguje na odloučení od rodičů. Děti na táboře zažijí jedinečné zážitky a najdou si především spoustu nových kamarádů, kteří jsou často na celý život. 

Jaký je tvůj názor na příměstské tábory?

Já osobně jsem na příměstských táborech začínala a myslím si, že jsou super. Především, pokud děti nejsou zvyklé být delší dobu sama, tak je to super cesta, jak k táborům přičichnout. 

Lákalo by ti do budoucna založit si vlastní tábor a pokud ano, jakou tématiku by měl mít?

To je složitá otázka, přiznám se, že když nyní vidím zblízka, kolik organizace tábora dá práce, tak spíše ne. Kdybych se  v budoucnu však rozhodla jinak, tak bych určitě zvolila nějaký typ středověké tématiky, má to takové jedinečné kouzlo.

Děkuji za rozhovor