Připomeňme si tradice, které patří k Velikonocům

Řehtačka, barvení vajíček, pečení mazanců, vyšupání dívek pletenou pomlázkou. To vše jsou oblíbené velikonoční zvyky a tradice, ale také s vítáním jara se konají jarmarky, trhy, výstavy, dílničky, kde se můžete obohatit materiální tvorbou šikovných řemeslníků a vystavovatelů, nebo si i něco sami vyrobit.  

Máte jasno v tom, co je pašijový týden?

Mezi nejdůležitější křesťanské tradice, které se pojí s dobou Velikonoc, patří zvyky dodržované v souvislosti s pašijovým týdnem. Ten získal své označení podle pašijí, což je tradiční biblické vyprávění, které vypovídá o životě a utrpení Ježíše Krista. Věřící si díky tomu připomínají poslední týden jeho pozemského života, smrt na kříži a následné zmrtvýchvstání. Kromě náboženských tradic se však s tímto obdobím pojí také celá řada pohanských zvyků a lidových obyčejů. Právě proto dnes mnozí lidé za nejdůležitější svátek považují Velikonoční pondělí. Pašijový týden začíná Květnou nedělí a končí na Boží hod velikonoční.

Na Květnou neděli si připomínáme Ježíšův příjezd do Jeruzaléma, kdy ho lidé vítali palmovými ratolestmi. Také tento den je spojený se svěcením kočiček, vymetáním domácností zelenými ratolestmi a oblékáním si nových šatů.

Modré pondělí by mělo být dnem odpočinku, avšak zvykem je i zdobení kostelů modrými látkami.

Šedivé úterý se pojí s vymetáním pavučin a úklidem celého obydlí. Pro východní církve je to den, kdy si lidé připomínají příběh o prokletí neplodného fíkovníku.

Na Škaredou středu si připomínáme, že Jidáš Iškariotský zradil Ježíše Krista. Pro hospodyňky je to den pečení jidášů, které se jedí další den ráno. Zvykem je i vymetání komínů a zlých sil z obydlí, nebo například i opalování polínek, z nichž se vyrábí křížky.

Zelený čtvrtek mnozí mají spojený se zeleným pivem v pohostinství a s konzumací zelené stravy, či pouze zeleniny. Avšak je to den, kdy by se měla připomenout poslední večeře Páně, jakožto i poslední den, kdy zvoní kostelní zvony, než „odletí do Říma“.

Na Velký pátek si připomínáme ukřižování Ježíše Krista. V tento den je přísný půst a mnozí chodí na velkopáteční mše a obřady. Je to den, kdy se podle pověstí otevírají hory a hledají se poklady. Také se prý nesmí prát prádlo, nikomu nic darovat, prodávat ani půjčovat.

Na Bílou sobotu se vrací zvony z Říma a je konec půstu. Měl by se dům vymést novým koštětem a provést zvyky spojené se zajištěním dobré úrody. Je to den svěcení ohně a rozsvěcení velikonoční svíce neboli paškálu.

Boží hod velikonoční, na tento den se vztahuje oslava Kristova vzkříšení a nanebevstoupení. V tento den se světí velikonoční pokrmy a je to první den hodování po čtyřicetidenním půstu.

Velikonoční pondělí nebo pro některé Červené pondělí je dnem pomlázky a koledování. 

Pečení i to k Velikonocům patří

Kdo by se netěšil na velikonočního beránka, který se většinou připravuje z bábovkového těsta. Někteří ho mají rádi pouze suchého, jiní celého beránka namáčejí do čokolády, ale základ se většinou neliší. Z křesťanského pohledu je beránek symbolem Ježíše Krista, ale i nového života. Hospodyňky také pečou mazance, které v minulosti obsahovaly velké množství vajec a strouhaného sýru, dnes už však chutnají jako vánočka. Posledním druhem sladkého pečiva, které nesmí na Velikonoce chybět, jsou pak jidáše, které se dají tvarovat před pečením do různých tvarů, jako třeba slepička, zajíček nebo jen esíčka či uzlíky.

Na koledování se těší celý rok snad všichni mužského pohlaví

Tato tradice, která se držela dříve jen na vsích, se postupně dostala i do měst. Ráno na Velikonoční pondělí vyráží chlapci s pomlázkou z vrbového proutí ke svým známým a během odříkávání tradičních koled šlehají děvčata, aby byla celý příští rok zdravá, pilná a veselá. Předávají jim tak údajně mladost a svěžest proutků, z kterých by si správně chlapci měli uplést vlastnoručně pomlázku, ale dnešní doba nabízí již i pomlázky kupované. Dívky pak chlapce obdarovávají malovanými vajíčky, sladkostmi a kořalkou či malým pohoštěním v podobě chlebíčků, jednohubek a dalších pochutin. V minulosti představovalo šlehání často znamení náklonnosti a dívky chlapcům odpovídaly barvou stuhy, kterou jim věšely na pomlázky, ale od této tradice se zřejmě upustilo. Dříve výběr stuh nebyl tak pestrý jako nyní, dají se koupit již různě zdobené například kytičkami, obrázky z pohádek, traktory, dinosaury a koledníkům se dává stuha spíše na památku, že byli v daném domě a hlavně dětem pro radost.

Řehtačka, škrkačka či klapačka

Mezi oblíbené velikonoční zvyky v České republice patřilo již odedávna také řehtání či klapotání, pro některé škrkání nebo klapačka. Dříve bylo pouze pro chlapce, dnes už chodí jak chlapci, tak i dívky. Používání malých řehtaček a klapaček do ruky, ale i velkých nástrojů vožených na trakaři, mělo nahradit zvony, které naposledy zaznívají při mši na Zelený čtvrtek, následně „odletí do Říma“ pro požehnání od papeže a vrací se teprve na Bílou sobotu. Škrkáči tak chodí po vsi od domu k domu, kdy se svými nástroji dělají rámus. Ve městech je zvykem, že se chodí škrkat na věž kostela, místo zvonění. V některých vesnicích poslední den řehtačky hospodyňky obdarovávají mládež sladkostmi či malým peněžitým příspěvkem.