Mladá autorka Lucie Zemanová, kterou jsme již na našich stránkách prezentovali, oslavila v listopadu křest nejnovější knihy, která nese název Dobrodružství Akculky a Naviho. To nejsou ale všechny novinky, co […]

Mladá autorka Lucie Zemanová, kterou jsme již na našich stránkách prezentovali, oslavila v listopadu křest nejnovější knihy, která nese název Dobrodružství Akculky a Naviho. To nejsou ale všechny novinky, co tato autorka dokázala. Její nejnovější projekt, POHÁDKY OD VÁS – PRO VÁS, kterým chce oslovit nejen malé dětské autory, se spustil na webových stránkách znevýhodněného Honzíka. Co ji motivuje ke psaní a proč přišla s novým projektem? Na to jsme se zeptali přímo autorky.

Vaši novinku jste spustili po Vánocích, byl to záměr?
Vůbec ne, spíše taková časová tíseň vše dotáhnout do zdárného finále. Sestra s Honzíkem byli v Listopadu po křtu nejnovější knihy dlouhodobě v nemocnici, na oddělení ARO, kvůli oboustrannému zápalu plic a nějak se to vše komplikovalo, ale je to velký bojovník a po asi dvou týdnech se dostali do domácí péče. Já si s touto myšlenkou ohledně pohádek pohrávala již delší dobu, ale asi mě to, že jsou v nemocnici, zase tak nějak nakoplo to celé realizovat a že jsme to spustili po Vánocích? Přišlo mi to jako fajn odstartování, když děti mají po pololetních prázdninách a spoustu zážitků z vánočních prázdnin, tak se třeba dočkáme v dalším měsíci nových pohádek, protože jsme si odsouhlasili, že pohádky vždy v daném měsíci sesbíráme z mejlu, zpracujeme a pak následně vystavíme, abychom to nemuseli dělat po jedné pohádce.

Sesbíráte z emailu, zpravujete a pak vystavíte, zní to jednoduše, ale jak to celé funguje?
Tak, jak slyšíte. Obrázek dětský či dospělý spisovatel nejprve namaluje, nejlépe na formát A4, který následně naskenujte do počítače. Poté nám ho pošlete ve formátu jpg, aby byl pěkně viditelný. Text pohádky či příběhu, o daném výkresu či malbě upřednostňujeme v programu word, kdy maximum je jedna strana také formátu A4. Prosíme příběh nebo pohádku určitě pojmenujte. Do zprávy nám nezapomeňte napsat jméno a příjmení, nebo přezdívku autora, pod kterou chcete, aby byl vystaven na našich webech. Pak jen stačí přidat přílohy: text ve wordu, obrázek .jpg a pošlete nám vše na Honzíkovu emailovou adresu pomochonzikovi@seznam.cz a je to. Dále je to na nás, přečteme pohádku, uděláme minimální opravy a vystavíme vše na webu, jak jen nám čas dovolí. Pak už jen stačí počkat.

Za projektem stojíte úplně sama?
Samozřejmě, že ne. Já mám opět na svědomí pouze myšlenku a pak skvělé lidi, co mi pomáhají. Náš šikovný webový administrátor Dalibor Antonín mi odsouhlasil, že mu to nebude dělat obtíže, vkládat pohádky a výkresy na naše stránky a to pro mě byla dobrá zpráva. Nechci někomu přidělávat práci na víc, nejraději si všechno udělám sama, ale i já jsem na některé věci levá, nebo mi jdou pomalu. Přiznat se musím i čeština není moje nejsilnější stránka a tak opravy prochází přes mojí kamarádku Žanet Koukalovou. Pak taky sestra s Honzíkem, kteří v nemocnici napsali první pohádku. Důležitým milníkem byla taky kamarádky dcera, která namalovala obrázek a vymyslela pohádku, protože jsme se o tom náhodně bavili a ona že se jí to moc líbí a hlavně její dceři. Je jí šest let a právě proto jsem chtěla i tento projekt, protože děti mi říkaly třeba na trzích, nebo na autorském čtení, já chci taky vydat knížku jednou. Tak proč jim nedat příležitost, zviditelnit jejich snahu už teď. I já jsem jako malá měla sen namalovat obrázek, poslat ho do soutěže nebo televizního pořadu a přála jsem si, aby mě vybrali. Tady nemáme žádnou soutěž, ale obrázek a pohádku vystavíme moc rádi komukoliv, pokud to samozřejmě nebude obsahovat něco nevhodného a autor tak může svoje dílo poslat na ukázku rodině, paní učitelce nebo kamarádům.

Zúčastnit se mohou pouze děti nebo i dospělí?

Jistě že ne, pokud to tak vyznělo, to jsem nechtěla. Je i pro dospělé, nemusí to být pohádky a ilustrace čistě od dětí, i dospělí samozřejmě mají tu možnost si splnit svůj sen, napsat pohádku a namalovat ilustraci a být na webových stránkách. Tomu se vůbec nebráníme, proto i nabízíme to, že se nemusí podepisovat celým jménem, ale třeba pouze přezdívkou, je to čistě na nich tato volba. To platí i o knihách, naše knihy ať už to jsou pohádky nebo náš foto deník – zápisník, nejsou určené jen pro děti. Mohou s nimi pracovat paní učitelky, rodiče, mám i krásnou odezvu, že naše rýmovačky byly pořízeny jako pracovní materiál pro seniory v pečovatelském zařízení a to mě vždycky nabije energií opět něco vymyslet dalšího. Žádný člověk není nikdy pouze dospělý nebo pouze dítě, i dospělý může být dítětem ve svém nitru a ba naopak, děti někdy mají více rozumu a solidarity než dospělí.

Jak jste se dostala k těmto dobročinným projektům a to že budete psát knihy?
V roce 2018 se mi narodil syn a já mu začala vymýšlet příběhy, které jsem si sepisovala do telefonu. Chtěla jsem to později vytisknout synovi jako vzpomínku na kapitolu strávených společných chvil. Osud asi to chtěl jinak a to že knihy dnes pomáhají mému synovci, odstartovalo vše po zjištění, že Honzík nebude zcela zdraví kluk. Když se narodil roku 2018, jako můj syn, ale o pár měsíců později. Zprvu byl zcela zdravý, ale v šesti měsících dostal první epileptický záchvat. Od toho dne absolvoval různá vyšetření a zjistilo se, že mu chybí chromozom c17. Nyní je mu šest let, nechodí, nevnímá tak, jak by mělo šestileté dítě a s tím se pojí i to, že vyžaduje celodenní péči. Potřebuje rehabilitace, které pojišťovny neproplácí, a tak se snažíme nejen od lidí brát, ale snažíme se i nějakou formou dávat a proto vznikla myšlenka vydat knihy, aby když lidé přispějí, tak aby jim i něco hezkého zůstalo. A tak v roce 2021 začalo moje snažení knihy dát do počítačové verze, sehnat vydavatelství a světe div se, po spoustě snažení se to povedlo a už mám tak čtyři knihy, co svým prodejem pomáhají mému synovci. Knihy jsou dostupné na eshopu vydavatelství bookla.cz, nebo se zájemci ke knihám dostanou přes webové stránky Honzíka pomochonzikovi.cz, kde se prokliknou z odkazu knih přímo do online obchodu. Můj cíl a sen by byl, aby se knihy prodávaly více a mohly by pomáhat nejen Honzíkovi.

Děkuji za rozhovor.

šéfredaktor