Na Erasmu v Norsku jsem se cítil víc doma než teď zpátky v Česku, říká student Andreas Král

Andreas Král je jednadvacetiletým studentem Mendelovy univerzity v Brně. V září nastupuje do třetího ročníku oboru management obchodu a služeb, což jeho vlastními slovy je “směsice všeho – od ekonomie, účetnictví, marketing, až po finance, řízení podniků a trochu práva”. Jarní semestr však trávil poznáváním nové kultury a lidí na zahraničním pobytu v norském Lillehammeru, kam se vydal díky prograu Erasmus+. 

Proč jsi se rozhodl vyjet na Erasmus? 

Přišlo mi zajímavý vyjet do zahraničí a žít tam půl roku. Takový test, co všechno zvládnu a skvělá příležitost k sebepoznání. A když tu taková možnost je, proč ji nevyužít. A Norsko jsem si vybral, protože jsem hrál hru Assassin’s Creed Valhalla, a líbilo se mi v ní to norské prostředí, ty fjordy, kultura, filozofie – jak to mají Vikingové mezi sebou nastavené, jak se k sobě navzájem chovají. Řekl jsem si, že bych to rád viděl na živo.

Bylo to nakonec jako v té hře?

Samozřejmě jsem si nemyslel, že by tam spolu bojovali, kuchali ovce a obětovávali je bohům a podobně, ale čekal jsem například více odkazů právě na tu vikingskou dobu. Třeba občas nějaký svátek či slavnost ve jménu některého ze severských bohů. Ale ani třeba v architektuře se nic z toho nijak zvlášť neprojevovalo. Občas narazíte na nějaký dřevěný kostel, ale jinak jsou po celé Skandinávii spíše jen ty typické červené (nebo i jinak barevné) domečky. Norsko už jde prostě více tím moderním směrem, takže na své kořeny a bohy tak trochu už zapomíná.

Jak na tebe působili samotní Norové? Měl jsi nějakou možnost je poznat? 

Měl jsem norské spolubydlící, takže jsem s Nory trávil docela dost času. Musím však přiznat, že komunikace mi připadala občas trošku prázdná, že na nějaké hlubší rozhovory moc nejsou. Třeba se mě zeptali “jak se máš?” a já jsem řekl, že se cítím blbě a začal jsem to rozebírat. A oni vypadali jako, že se se mnou vlastně o tom vůbec nechtějí bavit, přesto, že se mě sami zeptali. Zpětně jsem zjistil, že Norové to tak mají, že když se tě ptají, jak se máš, tak chtějí slyšet, “mám se skvěle, počasí je fajn” a abys šel pryč. Na druhou stranu, kdykoli jsem něco potřeboval, tak to šlo a většinou i s úsměvem.

Co si myslíš, že ti Erasmus dal?

Naučil jsem se vařit a prát (smích). Celkově se cítím víc připravený na ten dospělý samostatný život, protože vím, že jsem schopný se o sebe postarat. Ale jinak mám z Norska samozřejmě spoustu zážitků, přátel a kontaktů. Taky mě začalo bavit spojovat lidi. Tedy něco uspořádat nebo organizovat různé sešlosti s kamarády. 

Na co nejraději vzpomínáš?

Rozhodně na tu komunitu, kterou jsme tam měli, a obzvlášť na mé spolubydlící, s nimi jsme si hodně sedli. Přišlo mi, že jsme celý Lillehammer byli takové jedno sousedství. Kamkoliv jsem šel, tak jsem potkal lidi, které jsem znal, a cítil jsem se tam opravdu jako doma. Dokonce víc doma, než se cítím teď doma. Na druhou stranu si myslím, že kdybych se tam vrátil, tak už to nebude ono, protože ten domov mi z Lillehammeru udělali ti lidé, které jsem tam potkal, což byli ve většině případů zahraniční studenti, a ti už tam teď nejsou. 

Je něco, co bys, ať už před příletem nebo během pobytu, udělal jinak?

Za prvé, nedávno jsem zjistil, že škola může poskytnout Erasmákům peníze navíc. Musí si však zažádat ještě před odjezdem. Potvrdit, že jsou ze socioekonomicky znevýhodněných rodin, a když jim žádost schválí, tak dostanou peníze navíc. Částka se určuje podle ekonomiky země, do které se daný student chystá odletět. Takže to bych možná zkusil, protože co si budeme, v Norsku je opravdu draze. 

Také jsem se na Erasmu snažil rozjet vlastní online podnikání, což mi nakonec nevyšlo, nicméně stálo mě to desítky a desítky hodin času. A kdybych místo toho třeba chodil více na procházky, zkoumal okolí, trávil více času s těmi lidmi, co jsem tam měl, tak bych si to asi víc užil. Takhle zpětně mě to trošku mrzí.

Lákal by tě další Erasmus?

Nevím, jestli Erasmus, protože mi to nepřijde už jako výzva. Už jsem to jednou zvládl, takže zopakovat to by pro mě nebyl problém. Nicméně přemýšlím nad bilaterálními dohodami. Ty umožňují studentům výjezdy mimo EU. Takže mohou vycestovat třeba do Orientu nebo Austrálie, klidně i zemí třetího světa. Tam mi ty podmínky přijdou ostřejší a člověk nabere novou perspektivu na svět a uvědomí si, díky těm rozdílným životním stylům, co my tady všechno máme.