Záchranná Stanice Pavlov: Malé činy znamenají velkou pomoc pro zvířata

Pro někoho je pomoc samozřejmostí, jinému je třeba napovědět. V Pavlově mají velké zkušenosti s lidmi, kterým nejsou osudy zvířat lhostejné. ,,Ne vždy je ale potřeba pomoc živočichovi nebo mláděti a odnášet je z volné přírody. Je dobré vědět, kdy zasáhnout a kdy naopak raději vůbec nic nedělat. A nejen od toho jsme tu my – záchranné stanice,” sdělil sám ředitel Zbyšek Karafiát, se kterým můžeme společně v rozhovoru nahlédnout pod pokličku chodu celé organizace. 

Kolik lidí se stará o provoz?

Celkově na stanici pracuje dvacet pět lidí na zkrácené úvazky, dvanáct lidí na přepočet plného úvazku. Pečují o zvířata, starají se o údržbu stanice a svoz zvířat, dále pečují o dárce, zajišťují potřebnou administrativu a podobně. Zajímavostí je, že Stanice Pavlov není pouze neziskovou organizací, ale také sociálním podnikem. Od roku 2016 fungujeme na principu sociálního podnikání, díky tomu se zvýšil počet zaměstnanců pracujících na stanici. Pracují u nás lidé, kteří by se na trhu práce uplatnili s velkými obtížemi.

Kdo se na vás může obrátit s pomocí a do jaké vzdálenosti jste schopni záchrannou pomoc poskytnout? Kdo k vám může zvířata dovézt?

Kdokoliv, kdo potřebuje poradit nebo chce pomoci zraněnému živočichovi, ohroženému mláděti. Obrací se na nás jak veřejnost, tak firmy, školy, policie nebo hasiči. Činnost zajišťujeme pro celé území Vysočiny. Pro zvířata si jezdíme, ale jsme rádi, pokud má někdo možnost, když nám nalezeného živočicha do stanice doveze.

S jakými hlavními výzvami se setkáváte při každodenním provozu stanice?

Výzvou je každodenní svoz zvířat z celého Kraje Vysočina. Není výjimkou, že volají lidé z druhé strany Vysočiny. Často k nám musíme dopravit až dvacet zvířat za jediný den. Pomáhají nám dobrovolníci, kteří působí na nejrůznějších místech po Vysočině a jsou schopni zvíře přebrat a několik hodin se o něj postarat, než si pro něj přijedeme. Dobrovolníků není nikdy dostatek, a tak uvítáme kohokoliv, kdo má zvířata rád a byl by schopen se s naší podporou o některé živočichy na omezenou dobu postarat.

O které druhy zvířat se staráte, jsou mezi nimi i specifické druhy? A jaké nejčastěji potřebují vaši pomoc? 

Staráme se o všechny volně žijící živočichy. Nejčastěji přijímáme zvířata, která žijí poblíž člověka, například ježek, rorýs, poštolka nebo kos. Loni jsme přijali téměř 1 300 živočichů. Mezi nimi byly i vzácné druhy, jako například čáp černý, dudek chocholatý, orel mořský, nebo lelek lesní.

Jak přicházejí ke svým zraněním? 

Za většinu zranění může člověk a jeho styl života. Řešíme následky poranění elektrickým proudem, domácími mazlíčky nebo automobilovým provozem. Setkáváme se s ničením hnízd a biotopů například kvůli kácení stromů, těžbě v lese, hluku a podobně.

Jakých chyb se nejčastěji lidé dopouští při zachraňování?

Zachraňují zvíře, nejčastěji tedy mládě, které zachraňovat nemají, respektive pomoc nepotřebuje. Často si lidé také najdou na internetu poučku a pak krmí zvířata nevhodnou potravou, kterou jim mohou ublížit. Bližší informace, jak reagovat, najdou zájemci u nás na webu. Pokud si nejste jistí, obraťte se na pracovníky stanice. Poradí nejen s potravou, ale také s péčí a zkonzultují, co s živočichem dělat.

Je po svátcích spojených s koncem roku, kdy se ještě na spoustě míst používá pyrotechnika. Mají tyto bujaré oslavy vliv na zvěř u vás ve stanici či například u vás končí více zvířat z volné přírody z důvodu bouchajících petard?

Jsou druhy zvířat, která se snadno vystresují a pro ně je samozřejmě konec roku, respektive Silvestr náročný. Například, labutě, srnky, ježci. Dále záleží na temperamentu zvířete. Zatímco vystresovaný ježek sobě není nijak výrazně nebezpečný, taková sýkorka si mnohem snadněji ublíží, například narazí do skla, či nějakého předmětu, padne na zem vysílením a podobně. Obecně ptáci se zvednou ze země či vodní hladiny, hluk a záblesky jsou pro ně hodně nebezpečné. Srnky zase naráží do oplocenek, či je sráží auta. Pyrotechnika a její použití na konci roku je velkou zátěží pro přírodu. Zvířata jsou vystresovaná, v důsledku toho mohou uhynout. Případné další informace o tomto tématu máme dostupné na našem webu. Příjem o Silvestru nebo po Silvestru většinou nemáme, ani letos žádný nebyl. Zvířata, bohužel, často uhynou, takže není jak pomoci. Výrazně by samozřejmě pomohlo, kdybychom si petardy a ohňostroje odpustili.

Jaké roční období je nejnáročnější, kdy vnímáte největší nárůst zachráněných zvířat?

Nejnáročnějším je období od dubna do září, kdy do stanice přichází mláďata. Často se o ně staráme celé hodiny. Jde o péči srovnatelnou s novorozencem. Například malé ptáče se musí krmit co dvě hodiny. Zranění živočichové se k nám do stanice dostávají v průběhu celého roku.

Máte vzdělávací aktivity, které poskytujete místní komunitě?

Nabízíme výukové programy pro mateřské školy, základní školy, ale i střední školy z celé Vysočiny, u nás ve stanici probíhají různé typy vzdělávání, například i přírodovědný kroužek, zajišťujeme programy pro táborové skupiny i odbornou praxi pro studenty středních veterinárních škol nebo vysokých škol z celé republiky. Výukové programy pro školy probíhají u nás v areálu stanice, ale jezdíme také přímo do škol. Součástí vzdělávání jsou také komentované prohlídky stanice pro zájemce z řad veřejnosti a v neposlední řadě akce.

Jakým způsobem spolupracujete s ostatními místními komunitami a organizacemi?

Podle potřeby spolupracujeme s ostatními stanicemi Národní sítě záchranných stanic, Městským útulkem města Jihlavy a Třebíče. Další zvířata jsme přebírali ze záchranné stanice pana Dvořáka z Telče. Při stanici funguje Lesní klub Vydrýsek pro děti předškolního věku, které mají prostor pro přirozený vývoj a vytváří si vztah k životnímu prostředí. V rámci vzdělávacích programů spolupracujeme se školkami a školami, dále s obcemi, ale dle potřeby také s hasiči nebo policisty.

Jak dlouho tuto pozici vykonáváte? Jste neziskovou organizací, jak sháníte nové potencionální sponzory a partnery pro provoz záchranné stanice?

Já na svém postu ředitele působím již jedenáctým rokem. Stanice začala svou historii psát už v roce 1989. Díky tomu, že jsme u veřejnosti hodně známí je situace snazší. Máme dárce z řad regionálních firem, spolků, škol. Velkou část tvoří jednotliví dárci a podporovatelé. Významně nás podporuje Kraj Vysočina a dílčím částkami také jednotlivé obce a města z Vysočiny.

Nabízíte i adopci a kmotrovství, mají lidé velký zájem o to adoptovat si na dálku chráněnce z vaší stanice či mláďata? Vánoce jsou pro někoho hlavně o dárcích, je tato nabídka o tomto svátku velkým tahounem, kdy lidé chtějí pomáhat a tak nakupují tuto alternativu, jako dárek pod stromeček?

V předvánočním čase máme opravdu více dárců a náročné období, kdy tvoříme jeden dárkový certifikát za druhým a zasíláme nástěnný kalendář, který s fotkami našich živočichů vydáváme od roku 2023. Zájem o kmotrovství mláďat, adopci zvířat, ale také třeba jen stokorunové příspěvky na transparentní účet s poznámkou “pro zvířátka” nás nesmírně těší, velmi si jich vážíme a jsme vděční. Čím více podpory takto máme, tím méně jsme závislí na dalším financování a jiných formách, často administrativně náročných, podpory. Děkujeme!

Jaké jsou dosud největší úspěchy vaší stanice? 

Velmi nás těší, že se zvyšuje počet sponzorů, dárců, ale také škol, které k nám jezdí na výukové programy. Lidé v naší činnost, resp. v nás věří a znají nás a tím se také každoročně zvyšuje počet přijatých zvířat.

Máte vyhlídky do budoucna, čeho chcete dosáhnout a co například realizovat ve stanici? Plánujete v budoucnu nějaké rozšíření nebo zlepšení vaší stanice?

Blízkým plánem je velmi ambiciózní rozšíření stanice. Pokud vyjde dotace, chceme vystavět rehabilitační centrum s novými voliérami a zázemí pro péči o živočichy, což rozšíří naše kapacity, kterých máme v současnosti velký nedostatek. V prvních letech fungování stanice jsme se za rok postarali o cca tři sta živočichů, v roce 2019 jsme překonali hranici tisíce a s novými voliérami budeme mít prostor přijmout a léčit až tři tisíce zvířat ročně.

Můžete nám na závěr povědět o nějakém nezapomenutelném příběhu zachráněného zvířete?

Jedním z už dost známých příběhů je odchyt nandu pampového, neboli pštrosa na dálnici D1 před zhruba pěti lety. Když se odchyt podařil, neměli jsme tak velkou přepravku na převoz, takže odchyceného ptáka drželi dva lidé v kufru auta, abychom ho byli schopni převést k nám na stanici a nezranil se. A úplně nejnovějším příběhem, který se snad úspěšně uzavře teď v lednu, je nález orla mořského v Horní Cerekvi na Pelhřimovsku v polovině loňského července. Dostal se k nám vyhladovělý, jeho zdravotní stav se ale neustále komplikoval, musel podstoupit složitou operaci, ale podařilo se, rekonvalescence proběhla dobře a teď vyčkáváme na vhodnější počasí, abychom ho mohli vypustit zpět do přírody. Zajímavostí je, že orel trpí takzvanou plísní vzdušných vaků, a tak, abychom ho měli pod kontrolou, jsme mu sehnali vysílačku, se kterou ho zpět do přírody vypustíme a která bude monitorovat jeho pohyb. 

Co nebo kdo vás inspiroval k založení záchranné stanice Pavlov?

Stanice Pavlov, o. p. s. vznikla proto, aby zajistila další činnost Stanice ochrany fauny v Pavlově založené v roce 1989 a provozované do konce roku 2009 Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky. Za jejím vznikem stojí zakladatelé Václav Hlaváč, Jiří Hladovec a obec Pavlov. Původně se stanice zaměřovala na výzkum vydry říční a záchranný program pro sokola stěhovavého a raroha velkého