Dělat sportovního komentátora byl můj sen už od dětství říká David Vařílek

Je mu teprve 20let , ale stihl toho už mnoho. Je podcaster, redaktor internetového portálu, tenisový trenér, moderátor. To vše dělá David Vařílek, který je také moderátorem projektu Podcasty Kraje Vysočina

Kdy jsi poprvé zjistil, že by ses chtěl stát novinářem?

Už od mala jsem měl sen stát se sportovním komentátorem, ale pak se mi to vytratilo z hlavy. Mamka mi to rozmluvila, že budu potřebovat angličtinu. Nebyl jsem dobrý v angličtině, tak jsem přešel k tomu, že bych chtěl být ekonomem, protože mě bavily tabulky, práce s čísly. Postupem času, na gymplu, jsem se rozhodl vrátit se ke snu.

Jak vznikl nápad vytvořit Podcasty Kraje Vysočina?

Tento projekt byl vymyšlený radním pro oblast školství, mládeže a sportu Janem Břížďalou. Bylo osloveno pár účastníků Letní žurnalistické školy, kteří bydlí na Vysočině, protože se jedná o Podcasty Kraje Vysočina, aby měli něco společného s krajem. Na e-mail, kterým nás oslovili, tak jsme kývli já a moje kolegyně Klára Zámková. Oba jsme byli na úvodní schůzce a po půl roce, kdy se řešilo, jaká bude struktura, řešila se technika, jakou dostaneme, vyšel první díl.

Chápu to správně, když řeknu, že tam jsou lidé, kteří se narodili na Vysočině?

Ne jenom hosté, kteří se na Vysočině narodili, ale také hosté, kteří se nenarodili na Vysočině, ale jsou s ní spjati v současné době. Například ředitelka Gymnázia Třebíč Alice Burešová, která pochází původem od Prostějova nebo kaskadérka Míša Dvorská, která se narodila v Praze, ale už nějakou dobu bydlí ve Velkém Meziříčí. 

Ty jsi získal nedávno tenisovou licenci trénovat. Jaká to je licence nebo spíš, koho můžeš trénovat? 

Já jsem začal trénovat po maturitě v Tenisové škole SPIN v Brně. K tomu jsem se dostal úplnou náhodou. Nedopadla mi jedna brigáda, kterou jsem měl domluvenou se svým spolužákem na gymplu. Moje sestra našla, že hledají trenéra v této škole. Věděl jsem, že bych mohl sehnat brigádu, kterou bych mohl dělal při škole, protože jsem měl namířeno na vysokou školu do Brna. A tak jsem si řekl: „Proč to nespojit?“ Rád předávám dovednosti a zkušenosti a dlouho už tenis hraji, tak proč nezkusit trénovat. Potom, co jsem odtrénoval květen, červen, tak v červenci a srpnu byly tenisové kempy, které jsem také vedl. Následně mě oslovil zakladatel tenisové školy a můj šéf Vojta Pulec, jestli bych si nechtěl udělat tenisovou licenci. V Ostravě jsem si udělal licenci třetí třídy, která je finančně vyšší. Dále je ještě druhá třída, která už je na živnost.

Také píšeš pro jeden tenisový portál. Jak si se k tomu dostal?

Dostal jsem se k tomu úplnou náhodou. Jak jsem říkal v podcastu Na okraji, kde jsem byl hostem, tak jak tenisová škola SPIN, tak ještě předtím Tiebreak Tennis i podcasty, mi padli do klína. Úplnou náhodou jsem zjistil, že nesleduji Tiebreak Tennis na Instagramu. Tím, že jsem velký tenisový fanda a hráč, teď i trenér, tak jsem si řekl: „Ježišmarja, proč je nesleduji.“ Dal jsem follow a další den mi napsal šéf Jiří Kotaška, jestli pro ně nechci psát a podílet se na tenisovém podcastu, který je jediný v ČR. Řekl jsem ano, tohle je splněný sen. Nezajímalo mě, jestli dostanu zaplaceno a kolik času mně to zabere. Během pár dnů jsem vydal svůj první článek a teď za chvilku budu mít 100 článků.

Co děláš ve svém volném čase?

Poslední dobou trávím čas se svými kamarády, s rodinou. Zjistil jsem, že je to pro mě důležité. Ne pořád pracovat, ale trávit čas s lidmi, které mám rád. To je nejvíc, co mně nabijí energií. Rád čtu, kupuji hodně knížek a v létě rád sportuji.

Děkuji za rozhovor