Jak správně pomáhat ve vývoji nadaným dětem, a jak by takový proces měl vypadat ve škole?

Přemýšlivé děti jsou ve škole s úkolem většinou hotovy dříve než jejich spolužáci. Učitel jim pak mnohdy zadává úkoly další. Rodiče také ženou s učivem dopředu a dávají například matematické hádanky, které jsou učivem vyšších ročníků. Proč to nejsou ideální cesty, vysvětluje ředitelka Centra nadání Jitka Fořtíková. 

Rodiče nadaných dětí poměrně často popisují, že jejich děti dostávají při hodinách stejnou práci jako ostatní, jen jí je více. Je to tak správně?

Učitelé často volí jeden ze dvou proudů: „navíc“, nebo „napřed“. Když začnu tím druhým, tak dávají v první třídě dětem cvičebnici z matematiky pro druhý a třetí ročník a dítě se jakoby roluje dopředu. Takový postup může nějakou dobu fungovat, ale nelze to dělat donekonečna. S přechodem na druhý stupeň už nemůže jen vyplňovat cvičení. Už je potřeba hlubší metodika a dítě by se vlastně muselo předučovat, aby to zvládlo. A to není cílem ani z odborného hlediska. Logicky tak v jednu chvíli dojdete k tomu, že dítě musí přeskočit ročník, jít na střední školu dříve, nebo že vystuduje střední školu v šestnácti. Jenže co pak? Takže tato takzvaná akcelerace vzdělávaní není z globálního pohledu brána jako ta nejlepší cesta.

A je tedy ono „navíc“ řešení?

Určitě ne ve smyslu, že když celá třída počítá 2+2, bude nadané dítě počítat 2+2+6. Mnohdy to ještě paní učitelky pochopí tak, že těmto dětem dávají úkoly navíc i domů. To má pak za následek, že jsou děti přetěžované a ztrácejí motivaci k učení. 

Jaký je tedy ten správný postup? 

Je to takzvaný enrichment, tedy obohacování. Dítě dostává něco navíc, ale nezvyšuje se jen počet běžných úkolů, ale jde se více do šířky či hloubky. Důležité je, aby učitelé brali v úvahu zájem daného dítěte. Ony jsou specifické tím, že mají dost neobvyklé zájmy. Už v předškolním nebo raném školním věku mají koníčky, které nejsou v jejich věku běžné, zajímají se o akademické záležitosti. Může to být archeologie, vesmír, astronomie, optika, nebo mají hluboké znalosti o různých živočišných druzích. V těchto oblastech jdou často hodně do hloubky a zajímá je to dlouhodobě. A o tohle se jejich vzdělávání může opřít. 

A co bych zdůraznila? Že obohacování je pozitivní slovo. Mělo by těm dětem dávat příležitost pro to, co je baví, v době, když už se třeba ve škole probírá něco, co ony už dávno vědí. Umožnit jim dělat věci, které je nadchnou a na které se budou těšit. Na všech kurzech jsem vždy říkala učitelům: „Prosím vás, pokud budete dávat žákům úkoly navíc, a oni budou nešťastní, budou se ptát, proč to mají dělat zrovna oni a zbytek třídy ne, pak něco děláte hodně špatně.“ Taková otázka nesmí vůbec vzniknout. Základem enrichmentu je, že dítě ty věci dělat chce. A když nadané dítě takové věci dělat nechce, nemusí. I to je v pořádku.

Můžete dát příklad?

Možností je spousta. Existují na to různé metodologie, například můžu zmínit Josepha Renzulliho, který popisuje triádu obohacování, kdy mohou děti v rámci daného tématu zapojovat vyšší úrovně myšlení a probírané téma rozvíjet úplně jinak. Dělat kreativní úkoly s obsahem, se kterým pracuje i zbytek třídy. To je samozřejmě ideální stav, ale ze strany učitelů vyžaduje chuť do toho jít a notnou dávku praxe. Školy, které se na nadané děti už více specializují, mají obvykle asistenta nebo druhého učitele, který vezme tuto skupinu bokem a dělá s ní věci jinak.

Celý článek najdete na: https://eduzin.cz/wp/2022/05/20/jak-ucit-nadane-deti-hlavne-zadne-ukoly-navic/