Pokud dnešní děti nepoužívají technologie od dětství, je to pro ně handicap, říká odborník na vzdělávání

Počítače a moderní technologie obecně ho baví už od dětství, snaží se je využívat smysluplně – a ještě to naučit ostatní. Lektor a konzultant Ondřej Neumajer je mimo jiné i součástí týmu, který stojí za revizemi vzdělávacích programů, díky nimž by se děti měly učit nejen správně zformátovat nadpisy v dokumentu, ale také účelně využívat mobil v běžném životě.

Co bylo impulsem k tomu, že jste se začal zajímat o počítače?

Můj táta byl výzkumný pracovník, a tak jsem měl doma počítač už před rokem 1989. To tehdy nebylo rozhodně běžné, počítače nebyly ani v mnohých podnicích. Navíc to nebyl počítač ze Západu, jako tehdy bývala různá Atari nebo Siclair, bylo to zařízení slovenské výroby, na němž nebyly žádné hry. Pokud jsem tedy chtěl něco hrát, musel jsem si to naprogramovat. Počítače jsou mi zkrátka blízké, odpovídají mému naturelu. Co jim řeknete, to udělají, neodmlouvají…

Mě tedy počítače často spíš neposlouchají… 

K tomu, aby dělaly, co jim řeknete, je potřeba myslet jako ony. To je právě ono informatické myšlení, které je nejvýznamnější změnou v Rámcovém vzdělávacím programu a které by se děti měly ve škole naučit chápat a dále rozvíjet. Ta změna RVP má v podstatě dvě složky. První já říkám emancipace předmětu Informatika. Dosud měly děti předmět informační a komunikační technologie s dotací jedna hodina na prvním a jedna hodina na druhém stupni, které byly většinou naplněny tím, že se děti učily pracovat s tabulkami, textovými editory a tak podobně. Nově bychom měli mít předmět s obdobnou hodinovou dotací, jako mají například fyzika nebo chemie, a s úplně jinou náplní, která směřuje právě k informatickému myšlení. Poprvé od roku 2005 se vlastně zavádí úplně nový povinný předmět, což s sebou samozřejmě nese kontroverze a stížnosti, ale s tím bylo třeba počítat.

A ta druhá složka změny Rámcového vzdělávacího programu spočívá v čem?

Ta spočívá právě v přesunutí některých částí funkčních dovedností, jako je práce s tabulkami a texty, do jiných předmětů. Když dám příklad, tak zatímco dříve se zeměpis učil s buzolou a papírovou mapou, po revizi by k těmto nástrojům měla přibýt ještě GPS a digitální mapy. Bohužel tyto změny se ještě do RVP dostatečně nepropsaly a čekáme na velké revize, které by se měly odehrávat v příštích letech. Tyto změny by se neměly dotknout pouze učitelů informatiky, ale i učitelů dalších předmětů, protože v matematice by se děti měly učit pracovat s tabulkami, v občanské nauce prezentovat a tak podobně.

V některých školách děti od covidu prezentace dělají, ale mám pocit, že jim nikdo nevysvětlil, jak se to má správně dělat, a zůstalo to tak trochu na rodičích. Na druhou stranu se v mnoha školách prosazují například různí malí roboti…

To je jeden z projevů toho, že se ve škole neurčilo, kdo bude zodpovědný za různé funkční záležitosti. Kdo má děti učit prezentovat? Kdo jim ukáže nejen to, že se mají dívat na své obecenstvo, ale i to, jak obsluhovat PowerPoint, kam kliknout… Do předmětu informatika toto nepatří.

Na revizích pracujeme od roku 2014 a v tomto jsme se zrovna hezky trefili do rozmachu různých malých robotů, kterým se skvěle daří hlavně na prvním stupni a ve školkách. Jsou to chytré hračky, s nimiž si děti rády hrají, ale zároveň se na nich učí i přemýšlet. Jejich velkou výhodou je, že nemají monitory a displeje, na něž bývají hákliví rodiče. Roboti jsou pomůcky, kterých se mohou děti dotýkat, což je v souladu s vývojovou fází mladších školáků, rodičům nevadí, a zejména prvostupňové učitelky to s nimi skvěle umí.

Celý článek dostupný na: https://eduzin.cz/wp/2022/05/11/pravou-revoluci-do-vzdelavani-prinese-virtualni-realita-a-umela-inteligence-rika-odbornik-na-vzdelavani/