Píše se červenec roku 1678 a v západní Evropě vrcholí francouzsko-nizozemská válka. Tři evropské královny – francouzská, španělská a portugalská, tři rozmařilé Marie se schází zase po roce v letním sídle jedné z nich – královny španělské. Během královského dívčího dýchánku tři Marušky nejprve prodrbou své výsosti manžele a poté,
v důsledku znuděnosti neustálými válkami, uzavřou vzrušující sázku, v níž hlavní role rivalů dostanou jejich komodoři – vznešení mořeplavci. Těm je předložen úkol vydat se do Nového světa a tam obchodováním vydělat co největší jmění pro svou královnu. A aby vznešené Marie dostály své rozmařilosti, usmyslí si, že úkol komodorům lehce zpestří a zabaví jim veškeré jejich lodě, posádky a peníze. Naši mořeplavci tak vyráží vstříc svému úkolu pouze se svými
zkušenostmi a odhodláním vytřít těm třem mocným primadonám zrak.
Touto předehrou bylo zahájeno naše letní táborové dobrodružství, které mělo dětem nastínit letošní příběh, představit hlavní postavy a osvětlit, proč se hned první večer do naší přístavní krčmy vřítila tato trojice komodorů vehementně mávající brky a verbující mladé námořníky do svých nových posádek. Někteří námořnici byli průbojností vznešených mužů zaskočeni, jiní se nesmírně bavili jejich plamennými řečmi. V tom všem mumraji bez okolků podepisovali listiny,
které před ně byly pokládány, aniž by tušili, k čemu se vlastně upisují. Kdyby jen tušili, že se podpisem zavazují k tomu, že budou své královně a její komtese každé ráno za zpěvu stlát a natřásat peřiny, možná by se svým podpisem posečkali a vyjednali si lepší peněžní odměnu.
Pak už jen stačilo v krčmě čirou náhodou narazit na britského korzára ochotného zapůjčit lodě a mohli jsme všichni vyrazit k břehům Nového světa. Každý den nás čekalo zastavení v určité části východního pobřeží, kde jsme se setkali s místními obyvateli. Někdy to bylo setkání přátelské, takže stačilo s něčím vypomoci či projevit zájem o místní kulturu a hned mohla být navázána obchodní spolupráce. Jindy jsme se vylodili očividně proti jejich vůli a bylo nutno prokázat, že se ničeho nebojíme a svůj úkol hodláme splnit.
Postupně začaly naše obchody a nově vzniklé společnosti kvést a flotily se rozrůstat. Někteří členové posádek se tak museli chtě nechtě začít věnovat nutnému studiu, aby jim mohla být svěřena vlastní loď či se mohli stát správcem kolonie. Obchodování a strategizování bylo každodenní náplní našich zaoceánských plaveb, stejně jako námořnické radosti, které nám umožňovaly se od světa financí na chvíli odreagovat. Námořní bitvy v karetní podobě, turnaj v šipkách a sem tam nějaká ta hazardní hra v pirátské krčmě nám vždy poskytly řádné rozptýlení. Výtečná lodní kuchyně po celých 14 dní hýčkala zase naše chuťové buňky. Speciality jako guláš proti kurdějím, rozlítaný kondor, novosvětské hlízové pyré, zelenooká chobotnice či želví polévka dodávaly naším dním na moři exotický ráz.
Po obeplutí takřka celého východního pobřeží bylo na čase vrátit se zpět do Evropy a předložit královnám Mariím výsledky našeho snažení. Poté si užít radostné jásání královny portugalské, která se tetelila a rozdávala úsměvy na všechny strany, a přetrpět běsnění Španělky a Francouzsky, které naštěstí nikoho nevyděsilo, spíše naopak pobavilo. A přestože jsme si na konci o rozmařilých Mariích mysleli svoje, bylo nám jasné, že bez jejich vrtochů bychom nikdy
nezažili tak úžasných a nezapomenutelných 14 dnů na moři při dobývání ráje.
Autor reportáže: Anna Lhoťanová
redaktorka