Jak si děti s rodiči užili soutěžní putování od spolku Orel

Na kostelních hodinách v Měříně odbíjí půl druhé a parkoviště u základní školy se začíná plnit prvními účastníky, aby mohli vyrazit na soutěžní trasu. I když na červnový měsíc bychom čekali teplejší počasí, fouká silný vítr, je pod mrakem, ale naštěstí deštníky nejsou prozatím potřeba. U stanu s registrací vítá děti i rodiče paní Ludmila, jedna z organizátorek ze spolku Orel, která dětem vypisuje kartičku s pořadovým číslem a ukazuje směr cesty. Vstupné je dobrovolné, ale je vidět na rodičích, že rádi do kasičky přispějí.

Na každém stanovišti čekají dobrovolníci s úkoly pro děti

Rodiny na cestu zvolily pro menší děti kočárek, větší vyrazily na odrážedle nebo pěšky. Při příchodu na první stanoviště čekal děti skok v pytli na betonovém plácku, za který dostaly krásné obrázkové pexeso. Druhá zastávka s názvem Bažina dětem nabídla provazovou překážkovou dráhu. Nesměly se dotknout země, k tomu využily dva kousky koberce, které si přehazovaly pod nohama po celé dráze. Za splněný úkol si zasloužily tatranku, kterou si snědly po cestě k třetímu úkolu. Tam už čekal usměvavý dobrovolník s plnými kbelíky vody a odměnou byly malé pastelky, když děti přenosily určitý počet lžic vody do prázdné nádoby. Teď by se hodilo více tepla, než neustálý vítr, který doprovázel zatažené počasí, ale i tak to děti neodradilo ke skvělé zábavě, vyhrát si s vodou.

Směr cesty na splnění dalších tří úkolů ukazuje k Novému rybníku

Pokračování cesty účastníky putování zavedlo až k Novému rybníku, kde se další tři úkoly plnily v přírodě. Rodiče tak nemuseli být ostražití, jestli někde nejede auto a mohli dětem dát větší volnost. Na hrázi rybníka byl položen na zemi žebřík, který měl spojitost s další soutěží. Děti jej měly proskákat, odměnou bylo pro ně pěkné dvaceti centimetrové průhledné pravítko.

Od hráze o kousek dál je čekal další úkol spojený s tématem rybníka a to poznávání devíti ryb podle obrázků, sladká odměna na ně čekala, když přiřadily všechny obrázky ke správnému názvu. U rybníka to pěkně profukovalo a člověk byl rád, že po splnění úkolu mohl vyrazit dál ve směru putování. Půlka trasy byla za námi a druhá půlka jednoho kilometru ještě před námi. Na cestě mezi loukami na nás čekala již vyhlížející dobrovolnice Katka, která měla připravené dřevěné lyže a úkolem bylo po cestě lyžovat stanovený úsek tam a zpět. Děti od této usměvavé slečny dostaly omalovánky.

Do cílové rovinky zpátky mezi obydlí

Z přírody nás cesta vyvedla zpět mezi obydlí, kde na stanovišti byl slalom na chůdách, za splnění dostaly děti malý linkovaný deníček. Předposlední zastávka s poznáváním věcí, jako byl třeba metr, pexeso, lžička, dalekohled a spousta dalších, už napovídalo, že jsme skoro u konce. Úkol pro děti zněl jasně, zapamatovat si co nejvíce věcí, když pak se věci znovu zakryly, měly vyjmenovat deset věcí, na které si vzpomněly. Kdo splnil tento úkol, zasloužil si barevné křídy. Pro děti i tatínky poslední disciplína byla nejzáživnější a náramně je bavila, protože, kdo by se na pár minut nechtěl stát hasičem, to je splněný sen. Nachystaný dřevěný domeček s papírovými plamínky se měl uhasit a odměnou bylo lízátko. Hasiči nás po dokončení úkolu nasměrovali k farní zahradě s dětským hřištěm, tam celá výprava končila.

Při příchodu na zahradu to už vonělo hořícím dřevem na ohništi, kde se opékaly buřty. Na závěr jsem se ve stánku s občerstvením zapovídala s paní Jitkou, jak hodnotí účast: „Čekáme tak osmdesát dětí, ale připraveni jsme na rovnou stovku, v momentální chvíli mám hlášeno z registračního stanu, že je šedesát účastníků a je poslední půl hodinka do možnosti se přihlásit.“  Děti se posilnily, vydováděly na dětském hřišti, které jim nabízelo dvě skluzavky, prolézací tunel, houpačky. Spokojeně unaveni po dvoukilometrové trase, ale s úsměvem na tvářích odcházely rodiny postupně domů.