Ve Ctiboři nezávodí pouze frézy, ale i vojenská letadla z první světové války

V sobotu 19. června se v obci Ctiboř pořádal dvanáctý ročník soutěže fréz, ovšem tento název bylo „krycí jméno“ pro spoustu dalších aktivit, jako například závody Pionýrů, souboj letadel z první světové války nebo vystoupení některých kapel, které zaujaly diváky z celého Pelhřimovska a okolí. Celý den byl velmi zajímavý a nikdo se nenudil. 

Závody fréz

Ve dvanáct hodin slunečného sobotního odpoledne se po obci Ctiboř rozlehl dunivý zvuk mnoha nastartovaných fréz. Jejich napínavý závod začal velmi příjemné odpoledne plné všemožných překvapení. Po závodě, při kterém se všichni lidé překřikovali a fandili s úsměvem na tváři z plných plic, následovalo několik sérií mini závodů. Při těch jezdci neotestovali jen svou hbitost a znalosti, například při skládání motoru, ovšem ověřili i fyzickou zdatnost svých spolujezdců vezoucích se na káře. Ti totiž museli plnit namáhavé úkoly během cesty. Museli například za co nejrychlejší čas vyložit náklad v podobě traktorové pneumatiky nebo museli převzít řízení během toho, co řidič skládal motor a rychle stroj otočit k dalšímu směru jízdy. Při cestě se nezasmáli pouze pasažéři fréz, kterým se cesta ne vždy vydařila podle plánu, ale i diváci, kteří s potěšením sledovali všelijaké humorné příhody. 

Závod Pionýrů

Po ukončení frézového závodu však soutěživá atmosféra neutichla a na start nastoupili další soutěžící, kteří byli odhodlaní vyhrát. Po hlasitých motorech fréz se totiž nastartovali ještě hlasitější motory mladých jezdců s Pionýry, což je druh motorky, která se začala prodávat v padesátých letech dvacátého století. I když na pozadí hrála hudba hlasitě a ze všech stran se ozývaly rozveselené hovory, vysoké dunivé zvuky motorů z padesátých let vše překřičely, a tím si získaly pozornost celého obecenstva. Když mladíci zaparkovali své motocykly a převlékli se do běžného oblečení, davy lidí se začaly přesouvat na rozlehlou louku, kde je čekalo takové překvapení, u kterého dokonce zatajovali dech. 

Souboj letadel z první světové války

Když konečně všichni přišli a uvelebili se na zeleném trávníku, začalo se všechno dít. Ve dvou stanech před nimi se začali pohybovat vojáci z první světové války. Rozváželi kolem sebe stroje, jako například dělo nebo hasicí přístroj. Před stany vykopávali zákopy ze kterých vykukovalo pár hlav s vojenskými čepicemi. Vedle jednoho z vojenských stanů dokonce nechyběl ani hrob s křížem. Kolem tábora objížděl vojenský nákladní vůz, když v tom hlavní generál zvedl ruce s dalekohledem a oznámil přílet cizího letadla.

Během hlasité poplašné sirény se k divákům opravdu blížilo historické francouzské letadlo. Letadlo se pokoušelo zaútočit, ale to už se v německém táboře rozezněl zvuk kulometu, který na cizího vetřelce mířil. Letadlo upustilo první bombu a u tábora už se rozléhal černý dým. V dalších deseti minutách probíhal souboj mezi Němci a Francouzi pomocí děla, kulometu, bomb a dalších nástrojů a v okolí se rozléhal hlasitý zvuk výbuchů.

Celá louka byla pokrytá černým a bílým dýmem ve kterém francouzský veterán ukazoval své letecké umění, dokud nepřilétla na posilu hbitá německá jednotka. Francouzský dvouplošník a německý trojplošník spolu nějakou dobu soupeřily, dokud nebyla francouzská jednotka úplně zasažena a nezhroutila se na vzdálenou louku. Němci utrpěli ztrátu pouze jednoho člena, který byl pohřben, a starého vojenského vozu, který ničil oheň, dokud nebyl úplně uhašen. 

Hudební repertoár

Po tom, co diváci nadšením zadržovali dech, si mohli zazpívat se slavným zpěvákem Stanislavem Hložkem. Později se na připraveném pódiu objevila pražská skupina Wohnout, která do společnosti vnesla rockovou náladu a v duchu rocku pokračovala i humpolecká skupina Legenda, která je nakonec na pódiu vystřídala.

Po setmění 

S příchodem tmy byl horký, ale přesto velice příjemný den zakončen barevným ohňostrojem, který pobavil nejen děti, ale i dospělé. S každou další ranou ohňostroje se rozzářily úsměvy dětí a každý zvednutý kelímek na přípitek připomínal více a více, jak hezké je trávit teplé letní večery na místech, kde jsme se skoro dva roky nesměli scházet.