Klučičí energie je super, ale nemusí vám zbořit chalupu, aneb jak na výchovu synů

Lítá a nezastaví se, tříská věcmi, bije mladšího sourozence, neposedí, neposlouchá, jde do afektu, když není po jeho, nebo vás naopak ignoruje… Taky máte syna nebo dokonce víc vzpurných synů předškolního i školního věku, kteří si dělají své a na vás nedbají? Je to normální a má to své důvody. A dá se udělat i něco pro to, abyste se z toho nezbláznili. Co pomůže, je trochu lépe se vyznat v dětské přirozenosti. A o tom, proč se kluci chovají často jinak než holky, jsou už neurovědecké výzkumy. Takže: nalaďte se na své syny (i dcery) a nejspíš zažijete rodičovský úspěch.

„Dny u nás vypadají takto: ráno, ještě než stihnu otevřít oči, slyším řev. Jeden provokuje nebo bije druhého, druhý třetího a tak podobně,“ napsala maminka tří synů, říkejme jí Alena, do facebookové skupiny Výchova bez poražených. „U nás je permanentně kvůli něčemu dusno,“ píše v příspěvku a vyjmenovává proč: „Od rána do večera u nás někdo křičí, brečí, závodí (a pak brečí, protože nevyhrál), jsou pořád v neuvěřitelném tempu, časté úrazy, šílený hluk, neustále něco rozbitého, z našeho domova je parkourové hřiště. Zničené oblečení už raději ani nepočítám. Do toho u nejstaršího čím dám tím víc vulgarit, které pochopitelně přebírají i sourozenci.“

Aleně šlo hlavně o sdílení, o rady se přímo neprosila. Číst desítky komentářů dalších maminek s podobnou zkušeností, které pod její postesk rychle napadaly, je jistě úlevné. Aspoň na chvíli. Ale psychologové a terapeuti zabývající se výchovou potvrzují, že té spoušti rodiče nemusí jen trpně přihlížet, případně se někam zavřít (i když i to někdy pomáhá). Klučičí energie je super, ale nemusí vám zbořit chalupu. Jak tedy na to?

V tomto článku se určitě nedozvíte vše. Jen náznak, v čem je možná problém, a kde může ležet řešení. Nic víc než pár příkladů, které ale mohou dodat určitou naději. Cesta k cíli vede možná jinudy, než jste si mysleli.

Je to přirozené, ale může to být nesnesitelné

„Pokud kluci doma řádí, tak dělají přesně to, co mají dělat, ale ne doma, tam to odskáčou maminky,“ říká Milan Studnička, bývalý vrcholový sportovec a psycholog, který se zabývá odlišnostmi výchovy dívek a chlapců.

Podle něj je problém, že nevybouřeným dětem, které by se měly vybít a vyběhat venku nebo někde ve sportovním oddíle, se věnují převážně ženy, ať už v rodině, nebo ve školce a škole. Otcové zhusta na své děti nemají dost času, jsou celé dny v práci a přicházejí večer vysátí, bez energie. Anebo nevědí, jak se k výchově postavit, takže jsou pasivní, případně jsou ze své role vytlačováni příliš energickou manželkou. „Když výchovu na sebe bere pouze matka, snadno se z vyčerpání rozčílí a syna pak peskuje a okřikuje. To ale na kluky neplatí, začnou s ní bojovat,“ říká Milan Studnička.

S tím souhlasí Vlaďka Bartáková, psychoterapeutka a lektorka seminářů zaměřených na výchovu kluků. Sama má čtyři syny, nejstaršího ve věku šestnácti let. „Neurověda prokázala, že vlivem testosteronu je chlapecký mozek jiný než dívčí,” říká. Tomuto hormonu se dá přičíst na vrub vše, co vypadá jako problém – ale problém to není! Kluci mají fyziologickou potřebu se hýbat, hulákat, zmocňovat se věcí a soupeřit. A nevyžádané rady, natož příkazy, bere mužský mozek instinktivně jako urážku. “Což ale neznamená, že musíte jako rodič rezignovat!“ ujišťuje lektorka.

I v rodině, kde se muž nevyskytuje, se dá hodně zlepšit. „Když za mnou přicházejí rodiče s problémem, vidím, že chyba je vždy na jejich straně,“ říká Milan Studnička. To je jistě pro rodiče povzbudivé. Chybuji-li já, mohu také chybu odstranit.

„Pokud se nechcete z výchovy zbláznit, je dobré vědět, co je pro vaše dítě přirozené a co je adekvátní jeho věku. A tomu své chování přizpůsobit,“ dodává Vlaďka Bartáková. 

Váš syn neposlouchá? Možná vás neslyší

Velká část dnešních rodičů se upřímně snaží své děti respektovat, ale když se domlouváním nic nezmůže, stejně nakonec skončí ve slepé uličce a na své děti ječí, shazují je, nebo jim vyhrožují „Ty jsi lempl, já z tebe nemůžu, co to zase vyvádíš, neřekla jsem ti to už stokrát? Okamžitě přestaň, nebo tě tu nechám…“ – určitě to znáte. A není na tom nic divného, každý rodič má své limity a jen omezené zásoby energie. Ale co když je třeba jen změnit metodu?

Když vás váš syn neposlouchá, zatímco mu už potřetí říkáte, že má uklidit hračky, odnést boty do botníku nebo odpadky do popelnice, může to znamenat, že vás prostě neslyší. Je hluboce zabraný do něčeho jiného. “Je prokázáno, že mužský mozek dokáže odfiltrovat všechny rušivé vjemy, když se soustředí. V tu chvíli jste pro něj šum,“ říká Vlaďka Bartáková.

A pak je tu ještě jiná věc: „Smiřte se s tím, že pro kluka budou povinnosti vždy něco nepříjemného, čemu se bude snažit vyhnout. Není jako holčička, která sleduje, co se ve vás odehrává, a snaží se o harmonii,“ vysvětluje lektorka. 

Řeč není o tom, že by se kluci pro klid v domě měli zbavit domácích povinností, i když v minulosti se určitě k takovému řešení – poněkud nespravedlivému – přistupovalo. „Musíte ale vědět, jak na ně. A obrnit se trpělivostí,“ říká Vlaďka Bartáková.

V tomto konkrétním případě má tři vyzkoušené rady: Nemluvte na dítě z druhé místnosti, neříkejte nic vyčítavým hlasem a nebuďte v zadání příliš komplikovaní. Zkrátka, naučte se chápat nezralý mozek malého muže, ve kterém se perou instinkty s emocemi. Nesnažte se mu rozumně domlouvat nebo se mu košatě vemlouvat do duše a svědomí.

Je třeba představit úkol věcně a zároveň ošetřit, aby synovi vaše úkolování nesebralo pocit vlastní důstojnosti. Neponižovat. Na to jsou děti velmi citlivé a různé výbuchy vzteku, které si rodič neumí vysvětlit, mohou souviset právě s dětským pocitem bezmoci. Nikdo nechce být ovládán, ani děti.

Nevyčítejte, uzavírejte dohody

Jak tedy syna přimět, aby dal mléko do lednice, boty do botníku nebo příbory na stůl? Podle terapeutky Bartákové se osvědčuje přijít až k dítěti, dotknout se ho, podívat se mu krátce do očí a vyslovit věcně a jasně, o co vám jde. „Neformulujte ale požadavek jako příkaz ani výčitku, mělo by to být spíš konstatování: ´Mléko je pořád na lince´nebo ´o ty boty by mohl někdo zakopnout´ a tak podobně,“ radí lektorka.

Celý článek najdete na: https://www.eduzin.cz/rodicovstvi/vychovavam-kluky-a-silim-z-toho-kriku-prani-a-divoceni-sveruji-se-maminky-navzajem-co-kdyz-ale-recept-na-vetsi-harmonii-existuje/