V souvislosti s koronavirovou pandemií byly uzavřeny školy, což je všeobecně známo. Mnohem méně se však mluví o tom, jaký dopad měly obavy z neznámého viru, sledování zpráv, poslouchání rozhovorů dospělých, sociální izolace, domácí vzdělávání, ale třeba i masivní hraní počítačových her na psychiku dětí. Krizové linky i jednotliví psychologové, fungující online, zaznamenali nárůst telefonátů či emailů od dětí a dospívajících. Nejeden dospělý přiznává, že sociální izolaci (často i od těch nejbližších), nejistotu a obavy špatně snášel či doposud snáší. Děti na tom často nebyly o mnoho lépe. Řada rodin se sice semknula a využila společně strávený čas k zajímavým aktivitám, výletům, rozhovorům či hrám, ale některé děti se ocitly v úplně jiné situaci.
Velká část děti se do školy těší. Na kamarády, na učitele, na to, že jim zase někdo něco dokáže v klidu vysvětlit, ale i na změnu prostředí (na to, že nebudou muset být doma) a konec stereotypu. U některých dětí ovšem dlouhá sociální izolace a špatné rodinné prostředí vedly ke zhoršení dřívějších (či vzniku nových) psychických poruch. Řeč je například o obavách ze sociálního kontaktu, sociálních či školních fobiích, strachu z učitelů, ale i o dalších úzkostných poruchách, o depresivním ladění, poruchách příjmu potravy, ADHD či poruchách autistického spektra. Všude tam, kde je obzvlášť důležitá pravidelnost, důslednost, režim, ale i sociální kontrola a podpora, nácvik a zvládání určitých (např. sociálních) dovedností, referuje řada rodičů nebo dětí či studentů samotných o zhoršení stavu, výraznějších obavách, narůstající úzkosti či prohloubení potíží. A je třeba o tom vědět a počítat s tím.
Celý článek najdete na: https://klett.cz/blog/2020/06/06/psychicke-poruchy-deti-po-navratu-do-skol/?fbclid=IwAR3yB6QsQWBd0tucaMGRyf3MYWN3Dff0-duNuMnEIAeB8vFqrpy1u-GrQro
redaktorka